Patronem spolku je ctihodný P. Martin Středa (✝26. srpna 1649), jinak též zvaný Stredonius. Tento skromný a vysoce vzdělaný muž, velký ctitel Panny Marie, proslul jako duchovní vůdce obrany Brna při obléhání města Švédy v době třicetileté války.

Když švédská armáda vedená generálem Torstensonem dorazila počátkem května roku 1645 k Brnu, obránci města se ocitli v zoufalé situaci: proti bezmála třiceti tisícům profesionálních vojáků bránila hradby města pětistovka vojáků a zhruba tisíc civilistů, mezi které náleželi ozbrojení měšťané, řemeslníci, ale také otcem Středou zorganizovaní studenti z brněnské jezuitské koleje.

Pater Středa v této z lidského pohledu beznadějné situaci nepodléhal panice ani strachu, neúnavně přesvědčoval o nutnosti vytrvat, vedl modlitby i bohoslužby a v obráncích města udržoval odhodlání a bojovou morálku. Účastníci bojů později svědčili o tom, že pater Středa byl neustále k vidění na hradbách a nevyhýbal se ani místům, kde zuřily nejtvrdší boje; povzbuzoval, těšil, pečoval o raněné, sháněl pomoc pro potřebné a vyzýval k odvaze a především k důvěře v Boží pomoc a v přímluvu Panny Marie Svatotomské, jejíž obraz byl uchováván v kostele sv. Tomáše. U patera Středy hledal útěchu a povzbuzení i velitel obrany města plukovník Louis Raduit de Souches, na což později vzpomínal takto:

„Zdá se, že této statečnosti při obraně dodávaly sílu vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Středy, jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených, takže nepřítel sám konečně nahlédl… že duch města je pevný a nezlomný a že pochází z jakési nadzemské ochrany.”

Historické prameny tvrdí, že poslední švédská koule vypálená na Brno dopadla k nohám P. Martina Středy a zůstala tam nehybně ležet. P. Středa zemřel v pověsti svatosti a jeho zachovalé tělo odpočívá v kryptě jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně. V jedné ze svých statí P. Středa napsal:

“Chudoba ať je mi matkou, pokora a trpělivost ať jsou mi sestrami!”.

Prosebná modlitba ke ct. P. Martinovi Středovi

Ctihodný otče Martine,
Tys zasvětil svůj život službě věčného Krále.
Oslavils ho andělskou čistotou, otcovskou péčí o své bližní,
příkladnou láskou a statečnou odvahou při obraně vlasti.
Tobě děkovali současníci jako svému zachránci.
Tebe uctívali jako vyvoleného Božího sluhu
a nepochybně se Ti dostalo účasti na slávě Toho,
v jehož službě jsi pracoval, trpěl a umíral.

Obracím se tedy na Tebe se svými prosbami.
Odvolávám se na Tvou lásku k Pánu Bohu
a na Tvou horlivost o Jeho čest a slávu.
Dovolávám se účinnosti Tvých modliteb a proseb,
jež se za Tvého života tak osvědčily.
Vypros mi, abych až do smrti zůstal věren Pánu Bohu a Jeho svaté Církvi.
Vyžádej mi pravou horlivost o spásu duší
a nezištnou obětavost, kde jde o Kristovo království.
Pomoz mi, ať mohu účinně přispět
k zachování svaté víry svatováclavské v našem národě.

Mimoto Tě zvláště prosím — pokud je to k mé spáse —
o vyslyšení této mé prosby: (uveďte ji vlastními slovy)
Její splnění mi bude posilou v přesvědčení,
že Pán chce být oslaven Tvým blahořečením
i pobídkou, abych se o to podle svých sil přičiňoval.

Oroduj za nás, ctihodný otče Martine,
abychom se stali hodni zaslíbení Kristových.

Modleme se:
Vyslyš Pane Ježíši Kriste naše prosby
na přímluvu svého služebníka Martina,
abys Ty byl v něm oslaven
a Tvoji věrní aby se upevňovali ve Tvé svaté službě,
neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
(Otče náš… Zdrávas Maria… Sláva Otci…)